|
ANGELA GHEORGHIU: VĚŘÍM SVÉMU INSTINKTU
rozhovor vyšel na webovém portálu OperaPlus 9. května 2013
|
Angela Gheorghiu je zpěvačka, kterou v oboru zná každý. Za více než dvacet let své kariéry se propracovala mezi nejužší špičku na všech slavných světových operních pódiích. V říjnu 2013 navštíví v rámci svého koncertního turné Prahu a to byl dobrý důvod k tomu, aby se uskutečnil následující rozhovor.
Několik otázek k zodpovězení jsem dostal z redakce OperaPlus, některé jsem přidal sám a zbytek vyplynul z dialogu, který byl mimořádně příjemný a proběhl po telefonní lince ze studia Českého rozhlasu na Vinohradech.
|
Angelu Gheorghiu, jednu z nejvýznamnějších sopranistek současnosti, jsme telefonicky zastihli v uvolněné velikonoční náladě na pobřeží Černého moře v jejím rodném Rumunsku, kde právě relaxovala na pláži (rozhovor se uskutečnil 2. května 2013, tedy na pravoslavný Zelený čtvrtek).
|
Patříte dlouhodobě mezi špičkové světové operní interprety a vaše postavení se i nadále zdá být neotřesitelné.
Jaké je tajemství vašeho úspěchu?
Kdybych vám všechno prozradila, už to nebude tajemství…(smích)
Myslím, že pro mou kariéru je důležité, že se držím svých zásad. Je nezbytné přesně vědět, v kterém okamžiku se vydat tím správným směrem. Umím si dobře naplánovat svůj program, věnuji velkou pozornost výběru repertoáru a také jsem se naučila odmítat nabídky, které mi nevyhovují.
Je důležité, abych nepřetěžovala svůj hlas způsobem, který pro něj není vhodný. Toho jsem se vždy držela, ať už jsem pracovala na nahrávkách, zpívala v opeře nebo vystupovala na koncertech. Naše profese se sice neobejde bez častého cestování, dlouhé hodiny strávené v letadle jsou ale velmi vysilující, což hlasu škodí. Proto když plánuji svůj program, snažím se cestování omezit na nezbytné minimum.
Váš repertoárový záběr je opravdu široký – sahá od rolí lyrických až po dramatické, od partů koloraturních až po Carmen.
Ve kterých rolích se cítíte po hlasové stránce nejlépe?
Obecně řečeno, pokud na nějakou rolí kývnu, pak jsem si už od samého počátku naprosto jistá, že je pro můj hlas vhodná. Nestává se mi, že bych nejprve s rolí souhlasila a teprve když začnu s jejím studiem, zjistím, že pro mě dobrá není, a závazek zruším. Znám dobře své možnosti. Repertoár si vybírám jen podle toho, jestli ho chci dělat nebo ne, v tomto smyslu mezi dramatickými, lyrickými nebo koloraturními party nerozlišuji.
Dokonce nemám ani žádného učitele nebo hlasového poradce. Jsem člověk, který ve svém životě nikdy nikoho o nic nežádá, vždy spoléhám především na svoje schopnosti. Mým nejlepším rádcem je můj vlastní instinkt.
Říkáte, že nemáte hlasového pedagoga, měla jste nějakého v minulosti?
Ne, nikdy od svých osmnácti let. Mia Barbu byla mojí učitelkou v Bukurešti, když mi bylo čtrnáct. O čtyři roky později už jsem byla připravena na role v operách jako je La traviata, Madama Butterfly, Anna Bolena nebo La rondine. Od té doby skutečně žádného hlasového poradce nemám a připravuji se sama.
Pokud jste tedy neměla hlasového pedagoga, ovlivnily vás nějaké vzory?
Třeba vaše slavné krajanky - Ileana Cotrubaş nebo Elena Cernei…
Ani to ne. Už jsem byla sama zpěvačkou, když jsem měla poprvé možnost jejich hlasy slyšet. Pocházím z prosté rodiny, můj otec byl řidič kamiónu, nikdy jsme doma neměli ani CD přehrávač, takže v dětství jsem vůbec neměla možnost cédéčka poslouchat. Od čtrnácti let jsem byla v Bukurešti na internátní škole a první CD nahrávky jsem slyšela až někdy ve svých devatenácti letech, tedy v době, kdy už jsem sama v opeře zpívala.
Měla jsem prostě v počátcích štěstí na dobrou učitelku a od té doby věřím svému instinktu. Opravdu brzy jsem se ve svém životě začala spoléhat sama na sebe.
Zdá se, že vystupujete spíše v tradičněji pojatých operních inscenacích.
Je to náhoda nebo záměr?
Se všemi produkcemi, kterém jsem dosud zpívala, jsem se nejdříve detailně seznámila. Sešla jsem se s režisérem, společně jsme probrali naše představy a teprve potom jsem souhlasila. Měla jsem štěstí, že jsem vždy dostávala nabídky na produkce, s nimiž jsem se mohla ztotožnit. Nikdy bych nepřistoupila na to, aby se ze mě stal nějaký pokusný králík! Podle mě stejně většina moderních produkcí už za měsíc zestárne, klasické provedení se naopak může v divadle udržet dvacet, třicet nebo i čtyřicet let.
Chystáte v blízké budoucnosti nějaké novinky ve vašem repertoáru?
Samozřejmě. Zaobírám se myšlenkami na nové operní role v dílech jako je Manon Lescaut, Don Carlo, Otello, určitě brzy dojde i některé z francouzských oper. A také připravuji několik cross-overových projektů. Zároveň prožívám asi nejšťastnější období svého života, protože se podílím na celé řadě studiových nahrávek, což se mnoha mým kolegům dnes už bohužel nepoštěstí. Mám možnost spolupracovat s nejlepšími orchestry a dirigenty na velmi rozmanitém repertoáru. V tom je mi štěstěna nakloněna během celé mojí kariéry.
Spolupracujete na jevišti s různými zpěváky, často velmi mladými.
Podle čeho si je ke spolupráci vybíráte?
To je velmi jednoduché. Najdu si jejich videa na YouTube a všechna si je poslechnu. Tam získám základní představu o tom, který hlas je vhodný pro případnou spolupráci na repertoáru, který chci zpívat. Je to pocitová záležitost. Ráda si takto vybírám partnery nejen na koncerty, ale i do operních představení.
|
Jaký máte vztah k pěveckým soutěžím?
Vy sama jste se kdysi zúčastnila Belvedere Singing Competition…
Nejsem jejich velký příznivec. Ani na tu dobu nevzpomínám moc ráda, bylo to krátce po pádu komunismu, oné soutěže se účastnilo několik set zpěváků a mně se tam vlastně ani moc nelíbilo. Byla to rozhodně moje první i poslední soutěž…
Věřím jen na taková klání, kde jsou přítomni ředitelé divadel a hudební manažeři. Tam má smysl jezdit, tam dostanou mladí zpěváci šanci, že budou objeveni pro operní svět. Je to jako předzpívání. Pokud k tomu ještě mladý zpěvák dostane cenu a nějaké peníze do začátku, je to příjemné. Ale jinak není soutěž nic zásadního. Když zazpíváte dobře jednu krásnou operní árii, tak to ještě neznamená, že zvládnete celou operu. Ředitelé opery nebo dirigenti ale mají dostatek zkušeností k tomu, aby takový hlas mezi ostatními rozpoznali.
Nedávno jste začala s mistrovskými kurzy, loni v červenci jste vedla master class na Akademii Georga Soltiho v toskánském Castiglione della Pescaia.
Jaké jste si odnesla zkušenosti z této práce?
Georg Solti byl vynikající dirigent, můj velký rádce a přítel, podporoval mě už v mých začátcích. Jeho přítomnost na počátku mé kariéry byla pro mě velkým štěstím, vždycky jsem ho respektovala a obdivovala jako skvělého hudebníka. Stali se z nás přátelé a kdykoli mě on nebo později jeho paní, lady Valerie, něco navrhli, vždycky jsem souhlasila.
Na loňský kurs přijelo asi patnáct zpěváků všech hlasových oborů od basu až po koloraturní soprán z celého světa do nádherného toskánského hotelu. Práce s nimi byla pro mě velmi inspirativní, velmi jsem si pobyt v Toskánsku užívala.
Vést kurs je pro mě nová životní zkušenost. Myslím, že jde o přirozený krok v životě každého, kdo cítí zodpovědnost za budoucnost svého oboru. Vždyť i já jsem byla v podobné situaci, Georg nám kdysi otevřel svoji náruč i své srdce. Pokud můj názor a mé zkušenosti mohou někomu v jeho začátcích pomoci, budu se snažit dělat totéž pro novou generaci. Mladý zpěvák potřebuje někoho, kdo mu dodá sebedůvěru. Mistrovský kurs se pro něj může stát odrazovým můstkem, cestovním pasem k jeho budoucí kariéře.
Sama jsem před nedávnem založila novou nadaci – Angela Gheorghiu Foundation. Pro příští rok už chystám pod její hlavičkou svůj vlastní master class v Bukurešti a moc se na to těším.
Minulý týden jste zpívala po delší době v Rumunsku, nedaleko od svého rodiště.
Jaké to tam bylo?
To bylo něco naprosto fantastického! Pro mě bylo ohromné zpívat po třiadvaceti letech v místech, odkud pocházím. V malém městě Bacău, kam mě pozvali na recitál, se v publiku sešli lidé z širokého okolí, z kraje, kde jsem se narodila. Zpívala jsem poprvé v životě na koncertu, kde seděly v publiku moje matka i dcera, byl to pro mě velmi emocionální zážitek, jeden z mých nejintenzivnějších. Cítila jsem tam opravdu šťastná. Stejný program uvedu letos v říjnu v La Scale, takže v Bacău jsem vlastně měla předpremiéru svého milánského vystoupení.
V říjnu vystoupíte také v Praze.
Pamatujete si ještě na svoje první koncertní vystoupení v našem hlavním městě?
A vy ano?
Vy víte, kdy jsem byla v Praze a proč? Opravdu, povězte!
Teď se ptám já vás a jsem zvědavá…
…já vím, že to bylo v roce 1994, kdy jste v Praze zpívala společně s Plácidem Domingem…
Bravo! Přesně tak! A taky si pamatuji, že v první řadě dokonce seděl váš prezident. Byl to nádherný koncert, výborná atmosféra a také publikum bylo naprosto skvělé! Byla jsem neuvěřitelně šťastná, že mohu být na společném turné se svým dobrým přítelem Plácidem. Dva dny předtím jsem měla tentýž koncert v Bukurešti a ne ten pražský mám opravdu neméně pěkné vzpomínky.
Později jsem do Prahy přijela ještě kvůli DVD s Gounodovou operou Romeo a Julie. Hudbu jsme nejdříve s dirigentem Antonem Guadagnem nahráli v překrásném sále filharmonie, to byla nádherná budova s výbornou akustikou, a potom jsme ještě natáčeli film na moc hezkém hradě nedaleko od Prahy.
Můžete říci něco více o programu vašeho letošního pražského koncertu?
Je to stejný program, jaký právě připravujete pro vystoupení v londýnském Southbank Centre?
Ten koncert nebude stejný. Mám různé tenorové partnery, pro vystoupení s každým z nich vybírám částečně odlišný repertoár. Program sestavuji sama a snažím se přitom, aby byl pestrý, nerada bych se soustředila jen na hudbu jednoho skladatele. Na začátek zařazuji arie antiche, po nich přijde na řadu především francouzská a italská opera – árie, v nichž se můj hlas cítí dobře. Vždycky zařadím do programu něco nového, ale publikum se pokaždé dočká také čísel, která miluje a která očekává.
Doufám, že celý program, který do Prahy přivezu, všechny posluchače opravdu potěší.
Petr Dyrc, Praha-Rumunsko, 2.5.2013
|
|