|
KRÁL, BŮH I DÉMON RENÉ PAPE
rozhovor vyšel na webovém portálu OperaPlus 30. dubna 2014
|
Praha každý rok uvítá na svých pódiích několik zpěváků z té nejvyším ligy v jejich české premiéře. V červnu zde poprvé vystoupil i mimořádně úspěšný německý bas René Pape a mnohé dámy se jeho koncertu doslova nemohly dočkat. On ten mohutný hluboký hlas dokáže s ženskými koleny dělat divy...
|
René Pape patří k nejvýraznějším postavám současného operního umění a k nejvyhledávanějším pěvcům v basovém oboru na předních světových scénách posledních let.V červnu se s jeho uměním budou moci seznámit návštěvníci galakoncertu ve Smetanově síni Obecního domu. Ještě před svou návštěvou Prahy zpěvák odpověděl na několik otázek.
|
Jste rodák z Drážďan, odkud je to autem jen slabé dvě hodiny do Prahy, kde v červnu vystoupíte vůbec poprvé na vlastním galakoncertě. Znáte Prahu dobře?
Pobývám v Drážďanech jen velmi zřídka, takže nemám zas tolik příležitostí vaše krásné město navštívit, naposledy jsem byl v Praze ještě jako mladík. Často ji ale míjím na cestě z Berlína do svého druhého domova, do Vídně.
Dramaturgie vašeho koncertu zahrnuje árie z oper Verdiho a Wagnera – dvou gigantů, jejichž jubilea si loni připomínal celý hudební svět. Jak se liší hudba obou skladatelů ve vaší interpretaci, představíte pražskému publiku dvě odlišné polohy?
Samozřejmě! Rozdílnost je částečně dána růzností jazyků, ale mnohem více rozdílnými kompozičními styly obou autorů, které oba velmi ctím a jejichž hudba má v mém repertoáru pevné místo. Wagner na rozdíl od Verdiho, v jehož dílech je zřetelné dělení na jednotlivá hudební čísla, své opery jak známo výrazněji prokomponovával.
Na jednom z vašich CD zpíváte árii Vodníka z Rusalky, ztělesnil jste tuto roli v některé operní produkci? Jaký máte vůbec vztah k české hudbě?
Česká hudba mě provází neustále, už jako student jsem třeba zpíval Dvořákovy Biblické písně, nyní jsem je dokonce zařadil do svého nového písňového programu, který představím v září v Metropolitní opeře. Roli Vodníka jsem nikdy celou nezpíval, ale velmi rád bych to někdy v budoucnosti napravil.
Na jednom z vašich CD zpíváte árii Vodníka z Rusalky, ztělesnil jste tuto roli v některé operní produkci? Jaký máte vůbec vztah k české hudbě?
Vaše studiová nahrávka z roku 2011 se jmenuje Gods, Kings & Demons. Různé bohy, krále a démony ztělesňujete opravdu často, v čí kůži se cítíte nejlépe, která role je vám jako člověku nejbližší?
Lidsky jsou mi přirozeně nejbližší králové, protože bohové ani démoni nejsou lidé. Přesto i oni jisté lidské rysy mají, takže se jako jejich představitel vždy snažím i do těchto postav vžít. Dramaturgicky i hudebně je pro mě každá podobná role novou výzvou, která mě vždy velmi potěší.
Wotan a Král Marke, jejichž árie uslyšíme i v Praze, patří k vašim charakteristickým rolím. Dokonce i svému psovi jste dal jméno Wotan. Cítíte se být s Wagnerovou hudbou více spjat než s díly ostatních autorů?
Rád bych vás trochu poopravil, Wagner nekomponoval árie jako Verdi, jde spíše o scény. Wagnerova hudba má ústřední roli v mém repertoáru v neposlední řadě i díky tomu, že jako drážďanský rodák mám k místům, kde Wagner tvořil, velmi blízký vztah. Nicméně stejně tak miluji i hudbu dalších skladatelů, jejichž díla interpretuji – Mozarta, Verdiho, Beethovena nebo Musorgského.
Se zpěvem jste začal v drážďanském Kreuzchoru. Udržujete s ním dnes nějaký pravidelný kontakt, máte společné plány nebo projekty?
Bohužel příliš ve spojení nejsme, ale doufám, že se to v budoucnu změní k lepšímu.
V letošní sezoně vystupujete ve svém drážďanském rodišti, na jevišti Semperoper, jako Orest v opeře Elektra Richarda Strausse pod vedením Christiana Thielemanna. Kdy vás vůbec poprvé napadlo, že byste na první scéně svého rodného města mohl zpívat velkou roli na premiéře? A je pro vás dodnes vystoupení před domácím publikem něčím výjimečným?
Mojí domovskou scénou je berlínská Státní opera, na pódiu Semperovy opery v Drážďanech vystupuji ale vždy velmi rád, byť bohužel příliš málo. Kdyby bylo po mém, byl bych býval v Semperoper účinkoval v nových produkcích už mnohem dříve. Svoji první velkou premiéru, Borise Godunova, jsem tam zpíval až dvacet let poté, kdy jsem v Drážďanech vystudoval, před tím jsem byl občas obsazen do některých starších repertoárových představení, bohužel i těch bylo velmi málo. Doufám, že se to v příštích letech změní, protože pro drážďanské posluchače i jejich hosty bych zpíval častěji opravdu rád.
Elektra byla na začátku letošního roku velkou událostí nejen pro zpěváky, ale byla „hvězdnou hodinou“ pro celou instituci v Semperoper. Všichni doufají, že podobných produkcí bude co nejdříve ještě víc a že s jejich pomocí se opernímu domu podaří navázat na jeho slávu z dřívějších let.
Máte za sebou také novou premiéru v berlínské Státní opeře, 12. dubna jste tam poprvé vystoupil v roli Hermanna v nové produkci Tannhäusera pod vedením Daniela Barenboima. Jak byla tato premiéra přijata a jaké byly vaše první dojmy z představení?
Po hudební stránce byla opera přijata velmi dobře, po té scénické, jak už to tak dnes často bývá, s poněkud smíšenými pocity. Co jsem si o tom pomyslel já, by možná vydalo na hodně dlouhý rozhovor…
|
V roli Krále Markeho vystoupíte v srpnu čtyřikrát v Teatro Colón v Buenos Aires, opět pod Barenboimovým vedením. Jaké jsou vaše dosavadní zkušenosti s jihoamerickým publikem?
Budu v Jižní Americe vůbec poprvé. Už teď jsem ale na argentinského Tristana velmi zvědavý a ohromně se tam těším!
Fenoménem posledních let jsou živé přenosy operních představení z Metropolitní opery do kin po celém světě. Mohli jsme vás v nich vidět jako Sarastra či Borise Godunova, v poslední době v rolích Gurnemanze v Parsifalovi a Mefistofela ve Faustovi, v říjnu se na plátnech objevíte jako Banco v přenosu Verdiho Macbetha. Stane se, že je umělec po úspěšném představení, přenášeném na živo, najednou ještě žádanější než předtím? Co nového očekáváte od Macbetha v nadcházející sezoně v New Yorku?
Jako zpěváci jsme možná po takovém přenosu do celého světa trochu známější, ale nedá se říci, že žádanější. Pokud člověk zpívá na takové scéně, jako je Met, vlastně už svůj operní Olymp dobyl, což míním bez jakékoli nabubřelosti.
V této produkci Macbetha už jsem v Met zpíval dříve, mnozí mí tehdejší kolegové tam budou také. Letos se ale obzvláště těším na Lady Macbeth, kterou bude zpívat Anna Netrebko, s níž se znám a jíž si velice vážím už třináct let.
Macbetha bude řídit Fabio Luisi, dirigent, který několik let působil v Drážďanech a s nímž jste spolupracoval mimo jiné také v Curychu nebo při nahrávce Beethovenovy Missy solemnis u příležitosti znovuotevření drážďanského Frauenkirche. Jak se těšíte na Verdiho hudbu ve spolupráci s vám dobře známým italským maestrem?
Ano, s Fabiem Luisim mě skutečně spojuje dlouhé umělecké přátelství a na naši další hudební spolupráci v New Yorku se velmi těším.
Kdy budete opět zpívat ve Frauenkirche? Neuvidíme vás tam třeba v některém z příštích Adventních koncertů?
Do adventu je daleko, ale už teď 9. června se tam budu podílet na koncertu v rámci Drážďanských hudebních slavností, který bude věnován památce velkého maestra Claudia Abbada, který bohužel letos v lednu zemřel.
Plánujete v budoucnosti rozšíření svého operního repertoáru o další role?
Plány samozřejmě mám, ale nechtěl bych o nich v tuto chvíli ještě mluvit.
Na webu se dá najít reportáž o tom, jak jste předloni na závěr svého úspěšného recitálu v milánské La Scale četl text přídavku z displeje svého iPhonu. Využíváte často možnosti dnešních technologií ve své práci?
Tehdy to bylo nouzové řešení, pro tu skladbu nebyl k dispozici tištěný part, tak jsem musel vyhledat pomoc na internetu. Diváci nejprve vypadali udiveně, ale nakonec reagovali velmi pozitivně. Žijeme v dvacátém prvním století, i my zpěváci tedy využíváme výhody, které nové technologie nabízejí. Přesto ale i nadále raději držím v rukou běžný klavírní výtah.
V roce 2006 jste podepsal výhradní smlouvu s Deutsche Grammophon. Jak se díváte na dnešní stav, kdy se nahrávky na CD prodávají stále méně a hudba je stále častěji pouze stahována z internetu?Moje smlouva s Deutsche Grammophon už před několika lety vypršela. Dnešní situace v hudební distribuci obecně není příliš potěšující, ani pro umělce ani pro vydavatele. Jistě existuje snaha takovou situaci řešit, ale jde o velmi široké téma, které já sám nemohu nijak konkrétně ovlivnit.
Do adventu je daleko, ale už teď 9. června se tam budu podílet na koncertu v rámci Drážďanských hudebních slavností, který bude věnován památce velkého maestra Claudia Abbada, který bohužel letos v lednu zemřel.
Ve svém volném čase se rád věnujete golfu. Je v operním prostředí hodně vašich kolegů, kteří s vámi tuto zálibu sdílejí?
Zpěváků, kteří se golfem zabývají opravdu vážně, je velmi mnoho. Já sám ale své nadšení držím v určitých mezích, hra samotná mě velmi těší, ale nedá se říci, že bych právě a jedině tomuto sportu nějak propadl.
Petr Dyrc, Praha/Berlín, 28. 4. 2014
|
René se už na zkoušce den před konceertem necítil úplně ve své kůži, přestože o žádné úlevy nežádal a celou zkoušku poctivě odzpíval. V den koncertu byla jeho indispozice ale znát vlastně jen na větším počtu krůpějí potu, které mu vyvstaly na čele už po prvním výstupu. Bylo nás v sále stovky, co si asi v tichu říkali: kdyby všichni zpěváci v indispozici zpívali takhle, přestanu se všech nemocí bát! .-) René dodržel celý program, jeho koncert měl ohromný ohlas a na závěr přidal i Vodníkovu árii z Rusalky. Bravo!
|
|