Jeden z nejkrásnějších výhledů na Prahu je tak fotogenický, že se tam člověk může zastavit každý týden a vždycky na něm objeví něco nového. Novou kostelní věž, nová světla, hustší provoz na Vltavě i po nábřežích.
Podle výbavy si může vyfotit různě nasvícené dominanty v detailu anebo naopak zabrat celky, případně spojit pár snímků do panoramata.
Málokdy bývá člověk na vyhlídce sám.
Registruje rodinky a mladé páry, které dokumentují svůj večer s mobilem.
Všímá si nespokojenosti těch, kteří se s kompaktním fotoaparátem snaží vyfotit tmavou scénu z ruky a nedaří se jim docílit ostrého záběru.
A tak nějak automaticky se zdraví s těmi, kteří si přinesli stativ a případně i drátěnou spoušť, aby scénu zaznamenali co nejostřeji.
A do toho kolem běhají noční běžci, pobíhají psi a jejich venčitelé a někteří spoléhají na své průvodce, kteří výhled na město doprovázejí komentářem, často v cizí řeči a občas dost hlasitě.
Dnes večer byli nejhlasitější dva mladíci, z nichž jeden byl evidentně domácí a neustále něco vykládal nepříliš vytříbenou a místy už dost zmatenou angličtinou. Když jsem měl pocit, že tok jeho myšlenek už je příliš zcestný, přišlo v poslední větě jakési vysvětlení, když se toho druhého zeptal: „Do you want me to call the man with cocaine?“ Po přitakání a krátkém telefonátu se hoši odebrali zřejmě za dalším nočním dobrodružstvím.
Mně z toho mrazivého večera zůstal jiný úlovek, jedno nasvícené noční panorama od Hradčan až po Petřín.
