Ten neviditelný hajzlík jménem koronavirus převrátil spoustě lidí život naruby. Přes všechny mínusy s ním spojené (a teď nemluvím o těch, které poznamenal navždy) se i v tomhle průšvihu většinou najde i něco pozitivního. Já jsem se například po letech vrátil k pravidelné četbě knih (a že jsem ji tedy fakt zanedbával).

A protože jsem nechtěl, aby zahálel i můj fotoaparát, začal jsem s ním pravidelně vyrážet ven (když už byly všechny ty koncertní sály nepřístupné a prázdné). Pěšky, prakticky za každého počasí. Postupně jsem začal zjišťovat, co všechno mi v posledních desetiletích zůstávalo ukryto, kolik je v metropoli krásných míst, živé přírody a hlavně různých druhů ptáků.

Přes racky a labutě na zimní Vltavě, kachny na polozamrzlých rybnících a kosy, straky a kavky všude kolem ve sněhu, v blátě i v dešti jsem pro sebe objevil nový svět. Jako průměrný znalec okolního prostředí jsem do té doby rozeznal ještě třeba holuba, havrana nebo sýkorku, ale už před nástupem jara se paleta ptačích jmen, kterým jsem začal věnovat čím dál větší pozornost, začala plnit mnoha dalšími pojmy – budníček, pěnice, šoupálek, žluna, mlynařík, ťuhýk, stehlík, hrdlička, strnad, brhlík, kopřivka, potápka, rehek, lejsek, králíček, rákosník, střízlík, konipas a celá řada dalších. Některé jsem znal podle jména, ale už jsem si je nedokázal spojit s podobou, o dalších jsem dosud vůbec neslyšel.
A vůbec jsem netušil, že všichni žijí (někteří celoročně, většinou ale jen od jara do podzimu) všude kolem nás. Často stačí jen vyjít do nejbližšího lesa, parku nebo k nejbližšímu rybníku.

Začal jsem jejich fotky sbírat jako do alba známek a dnes jich mám z volné přírody kolem šedesáti, skoro všechny z blízkého okolí. Obstaral jsem si tři knihy o ptácích, zapsal se do několika ornitologických skupin na Facebooku, stáhl několik užitečných aplikací pro android a ptačí svět se postupně stal součástí toho mého. Jsem schopen venku strávit mnoho hodin a nikdy mě to tam nenudí. Téměř denně ke mně na balkón přilétá párek hrdliček, pro které mám vždycky něco k zobání. Umí si zavolat, nevadí jim, když na ně koukám z jednoho metru a když mají málo, kousek poodejdou, abych jim ještě přidal. 🙂
Taky jsem si hned přečetl, že stav hrdliček u nás spíš klesá, a přesto je tento druh od podzimu do jara na seznamu lovného ptactva. Tak jen doufám, že teď nekrmím cíl pro roztančenou brokovnici nějakého myslivce…

Občas si říkám, jak je možné, že mi tenhle svět dřív unikal. Mohl jsem se začít ptáčkům věnovat o dvacet let dřív a dnes bych byl ve svém poznání mnohem dál. Všem doporučuju, zkuste to taky. Nečekejte na nic, pokud nemáte foťák s objektivem, který vidí i mrňavé věci na pár desítek metrů, kupte si třeba dalekohled, knížku o ptácích a stáhněte třeba BirdNet, aplikaci, která vám určí ptáčka podle jeho zpěvu. Stanete se součástí krásného nového světa.

Procházku jsem si neodpustil ani v narozeninový den. A shora se na mě hned usmála jedna káně lesní, v lese červenka obecná a na potoce se přidal i konipas horský. A do toho se na cestě poškádlili dva kosi ve vzduchu (tahle fotka není moc dobrá, ale pro zapamatování atmosféry si ji ponechám).

Ještě pořád jsem vás nepřesvědčil? 🙂