Kdyby Piotr Čajkovskij strávil v Praze delší čas, možná by složil Labutí řeku a ne jezero.
Ta první se mi postavila do cesty u Hergetovy cihelny a tvářila se opravdu odhodlaně, takže jsem se kolem ní musel pohybovat dost opatrně.

Naproti Tančícímu domu už mě vítalo celé hejno. i když ještě větší sympatie u nich získal mražený hrášek a listy salátu z rukou suchozemců.

Pravda, některé kusy se věnovaly mnohem oduševnělejší činnosti, osobní hygieně a zvláštnímu druhu labutí jógy.

A jak tak pomalu slunce opouštělo údolí řeky, vyráželi někteří jedinci na vodu, snad s vidinou nějaké té zlaté šupinky.